neděle 24. června 2018

O čem se moc nemluví...

Je 9 hodin, neděle ráno. Sedím v hedvábném pyžamu na houni z jednorožce, chystám se pustit se do čerstvě připravené Açaí bowl, kterou mi můj milovaný muž přinesl až do postele, zatímco naše zlatíčko stále ještě chrupká ve své postýlce. Chce se mi plakat štěstím z toho, jak dokonalý den máme všichni před sebou...

Stop! Střih. Takhle ne. Tohle není rýl lajf.

Realita je taková, že sedím na gauči, popíjím mírně zvětralé prosecco, které jsem nechala otevřené v lednici, když jsem před 4 dny odjížděla, a při každém šustnutí v chůvičce sebou cuknu a doufám, že se chlapeček jen otočil v postýlce a nehodlá se nečekaně probudit. Ráda bych si totiž ještě dala sprchu a pokusila tak ze sebe mimo „cestovní špíny“ smýt taky zbytky dne, který se radši pokusím zapomenout.

Všude okolo se válí hračky, oblečení a random kuchyňské potřeby, a víte co? Rozhodla jsem se, že mi to dnes večer výjimečně bude jedno. Mám za sebou cestu přes půl republiky vlakem ve společnosti batolátka a 30 kg krosny. Bylo by to bejvalo snesitelnější, kdyby se dnes nenakumulovala taková spousta velmi blízkých setkání speciálního mateřského druhu. Znáte to taky?
Nevychovaní spratci nebo obtížní sígři, co šikanují všechny kolem, a jejich rodiče jsou neviditelní (zpravidla schovaní za displejem telefonu nebo rozečteným časopisem) až do chvíle, kdy vám dojde trpělivost a vmísíte se do konfliktu. Vyskytují se v hojném počtu všude tam, kam si děti hodí hrát, jejich rajónem jsou zejména dětské herny a hřiště.

Nechci být takzvaná "helikoptérová matka", jak se anglicky říká, to fakt ne. Myslím si, že nejsem, aspoň teda doufám. Snažím se pomáhat, když je potřeba, třetím okem jistit a monitorovat za všech okolností, ale zbytečně nezasahovat. Ale v momentě, kdy Tonína třikrát starší dítě začne bezdůvodně ubližovat, rvát mu věci z ruky nebo ho dokonce třískat, zatmí se mi před očima a jsem schopná utnout to tak, že se možná inkriminovaný šikanér na základě tohoto zážitku vrátí k plenkám. Následně se klidně pohádám s jeho do té doby nezvěstnou matkou, která se zničehonic objeví jako pan Tau. Ale jak já to nenávidím... proč si rodiče nehlídají vlastní děti? Do zlatého fondu řadím a jako jeden případ za všechny uvádím situaci, kdy nám matka asi čtyřletého kluka doslova řekla „dávejte si na svého syna pozor, ten náš ho bude chtít shazovat ze skluzavky“. Eh?
Malá máma ví.
Spojte tohle všechno s obdobím vzdoru, které zřejmě plíživě nastupuje. A s ním zdánlivě bezdůvodné drobné hysteráčky (kvůli oblékání, kvůli tomu, že na schodech spadla papírová krabice, kvůli tomu, že máma moc pomalu vaří, kvůli tomu, že chce jíst jahody a ne banán...). Zkouší to samozřejmě zásadně a výlučně na mě, protože koho jiného vysírat, než svou matičku, že jo. Tohle privilegium bych docela ráda raději neměla.

Dnes toho prostě na jednu slaměnou vdovu bylo moc. Potřebovala jsem se z toho všeho asi vypsat. Příště veseleji, slibuju!

středa 30. května 2018

Období plné vtipných hlášek je tady.

Už abych si pomalu založila nějaký notes, kam si to všechno budu zapisovat. Toník začíná skládat slova k sobě, dokáže většinou nějakým způsobem vyjádřit, co potřebuje (což mi docela usnadňuje život a jsem za to neskonale vděčná) a občas z něj vypadnou takové glosy, že nestíhám koukat. Krev není voda, že jo, má to mít po kom :)

  • Kouká po letadlech a většinou hlásí „tádlo, šiším“ (=„slyším letadlo“) ještě dřív, než ho zaregistrujeme my
  • Dokáže na pískovišti vykšeftovat, co potřebuje, formou „něco za něco“
  • Vymýšlí si svoje příběhy s panáčky a autíčky
  • Zpívá svoje vlastní písničky a umí reprodukovat cizí tvorbu
  • Slovem „pišiška“ si vymáhá puštění desky na gramofonu (Yes! Už chápe, že na něj nesmí sahat)
  • Umí sám vyjít schody (bydlíme ve 3. patře bez výtahu, takže třikrát hurááá)
  • Dokáže se nakrmit sám, takže se po roce a půl můžu zase důstojně najíst
  • A tak dále.
Je prostě boží. Jak jinak, že jo?


Občas to ale není zase taková pohádka, co si budeme povídat. Jasně, že sem tam zoufale píšu kamarádce, že je dneska „zralej na babybox“ a jsem obratem uklidněna, že u nich to není jiné. O tomhle se na Instagramu moc nepíše. Nažehlené pokojíčky s oblečením seřazeným podle barev sbírají víc lajků, než hraničně zabordelený byt s kuchyní zacákanou polévkou, kterou se vám ve spěchu podařilo převrhnout, protože vám zloun celé dopoledne visí na noze a odmítá přestat vřeštět. Rozumím, všichni si rádi prohlížíme instarealitu, která je ale té doopravdické na hony vzdálená. Je třeba si ale uvědomit, že se většinou jedná jen načančaný fotošůt a mít jistotu, že je to všude stejný. Aspoň občas! Věřte mi.

A když je úplně nejhůř, vždycky si vzpomenu na tuhle ikonickou hlášku na tomhle pruhovaném tričku. Myslím, že by se mělo automaticky rozdávat v porodnici v rámci balíčků pro novopečené matky!

pondělí 14. května 2018

Dětské opalovací krémy WELEDA na vlastní kůži

Stejně jako každý rok, i letos dělám vše pro to, abych nepodcenila první sluneční paprsky a nespálila se hned při prvních záchvěvech jara/léta. O to samé se samozřejmě snažím i u Toníka, kterého chráním ještě důsledněji, než sebe. Letos se mi právě včas (kdo by řekl, že letní teploty dorazí už v dubnu?) do rukou dostala nová dětská sluneční péče od Weledy, kterou jsem měla možnost otestovat. Můžete si říct, že je nadpis zavádějící, že jsem ji přece nezkoušela na vlastní kůži, ale opravdu jsem s ní poctivě mazala jak sebe, tak toho svého velkého kluka, u kterého už je označení „miminko“ poněkud nepřesné.

Oba dětské opalovací krémy sluneční řady Weleda jsou voděodolné a fungují díky minerálnímu UV filtru, který neobsahuje nanočástice a chrání na principu odrážení světla. Obsahují výtažek z edelweiss, čili protěže alpské, jedné z mých oblíbených květin (jde o častý folklorní motiv na rakouských a německých krojích!). Můžete být v klidu, že svoje miminko nemažete neznámou chemickou slátaninou, ale krémem na bázi slunečnicového a kokosového oleje (dokonce v bio kvalitě). Dětské mléko na opalování SPF 30 Sensitive je k dostání ve 150 ml balení, SPF 50 Sensitive v 50 ml balení. Tubičky jsou dostatečně pevné, drží tvar a uzávěr pevně drží na svém místě (oceníte při cestování, kdo už se někdy snažil vyprat opalovák z půlky obsahu kufru, ví, o čem mluvím).
Krémy jsou bez parfemace, ale já mám pocit, že velmi jemně a nenápadně voní, nejspíš zvláštní příjemnou vůní použitých olejů.


Pokud jste se s „minerálními“ krémy na ochranu proti slunci ještě nesetkali, musím vás upozornit na jednu důležitou věc. Jak jsem už zmiňovala, jejich UV filtry fungují na principu odrážení slunečních paprsků, což (ve zkratce) znamená, že na pokožce vytvoří jemně bílý film. Mně to teda nevadí, už léta si beztak pěstím aristokratickou bělobu, a u dětí to má jednu nespornou výhodu, která tkví v tom, že přesně vidíte, kde jste robátko už namazali, a kde je ještě třeba přidat. To se dost hodí, víte přece, že jsou někdy při podobných úkonech jako pytel blech :)

Snažila jsem se vám zachytit, jak takový bílý film vypadá, ale jak sami vidíte, téměř to není vidět... (na fotkách vidíte pokus o svočnutí s krémem Weleda SUN SPF 30). U tetování je teda trošku víc zřejmá změna odstínu, vidíte, já věděla, že pro ty obrázky jednou najdu praktické využití, haha!


Třetí weledí novinkou je Mléko po opalování s obsahem aloe vera a výše zmiňované protěže alpské. Hurá, holky, tím můžete konečně taky potěšit hlavně sebe, když už budou mít vaše dětičky takové vymakané nové krémy :) 
Tohle mléko je skvělá věc, zejména pokud se, stejně jako já, pohybujete v začarovaném kruhu spálení > zrudnutí > opětovná běloba. Hlavně v prvních dvou fázích tuhle tubičku budete milovat a na rukou nosit. Chladí, hydratuje a navíc voní... hmm, jak to popsat. Weleda se vyznačuje vůněmi, které jsou neuvěřitelné, někdy dost těžko definovatelné, ale zkusím to. Cítím tam bylinky, limetku, prostě všechno, co chcete čichově vnímat, když regenerujete po dni na sluníčku. Navíc se velmi rychle vstřebává, nemastí a snadno se roztírá. 

Pokud jste opalovací typ, samozřejmě tohoto pomocníka oceníte taky: pomůže zklidnit čerstvě opálenou kůži a dodává pokožce hydrataci, abyste nedopadly jako vysušené švestky (ok, původně jsem chtěla napsat něco o německých turistkách na dovolené, které někdy mají tendenci to trochu přehánět).


P. S.
Opalovací péče je sice díky své šetrnosti určena hlavně pro děti, Weleda ale nabízí také sluneční péči pro dospělé. Zatím se s jemnostpánem dělím o jeho krémový arzenál, ale asi si pořídím také něco z „dospělácké“ řady, která by měla vonět po citrusech, heřmánku a levanduli, hmmm <3

Tento článek vznikl ve spolupráci se značkou Weleda.