pondělí 1. října 2018

Terrible Twos Blues aneb „Blues příšerných dvouleťáků“

Už jste někdy slyšeli o pojmu „Terrible Twos“? Já donedávna taky ne, ale teď na něj bohužel musím myslet velmi často. Extempóre jednoho takového „strašlivýho dvouleťáka“ mám totiž na denním pořádku... 

Přišlo to velmi plíživě. Skoro jako by mi někdo ze dne na den vyměnil dítě. To, že mě na to nikdo nepřipravil, beru jako podobně velkou zradu, jako když mi tehdy svět zatajil, že šestinedělí je horší než celej porod.

Moje líbezné zlatíčko je najednou schopno bezdůvodně sebou prásknout o zem a dlouhé (nekonečné a předlouhé, věřte mi) minuty ječet, brečet, vztekat se a řvát. Při každém oblékání vystřihnout variaci na vděčné téma „oblékání chobotnice do síťovky“. Pokusy o zapnutí do kočárku bojkotovat zarputilým prohnutím do rohlíku. A tak dále...
Pak najednou, ve stylu Jekylla a Hydea, najednou jako když utne, všechno je zapomenuto a moje milé dítko je zpátky ve svém usměvavém já. Kdo se v tom má sakra vyznat?

Tento exorcismus si užívám třeba 5x denně.

Nevím, co s tím. Mojí vděčnou mantrou nadále zůstává věta „JE TO JENOM OBDOBÍ“ a naučila jsem se mistrně ovládat umění „zavěšeného úsměvu“, který nasazuji, když jedu Prahou se vzpouzejícím se vzteklounem v kočárku (kam jsem ho předtím našroubovala pomocí kolene něžně zasunutého mezi jeho žebra). Lidi se na mě pohoršeně dívají a já se snažím omluvně usmívat. Je mi jasné, co si myslí... asi mě mají za špatnou matku, která svému dítěti ubližuje nebo má nezvladatelného rozmazleného smrada. Prosimvás, když někde potkáte mámu s tímto rezignovaným výrazem, chápavě se na ni usmějte. Určitě to ocení...


Je-to-jenom-období-je-to-jenom-období-je-to-jenom-období.

úterý 7. srpna 2018

Jak si doma vyrobit voskované ubrousky?

Přiznám se, že dokud se o nich nezmínila moje drahá Maruška, vůbec jsem netušila, že něco takového existuje. Přitom mají voskované ubrousky všechny předpoklady k tomu, abych se o ně měla zajímat :)
Pokud jste voskovými ubrousky dosud nepolíbení, stejně jako jsem ještě před nedávnem byla já, pokusím se vám jejich princip vysvětlit. Prostě si představte plátýnko napuštěné voskem. Takhle je to jednoduché!

  • nahradí potravinovou fólii
  • nepropustí vlhkost
  • dají se opakovaně používat
  • krásně voní včelím voskem
  • můžete si je vyrobit z oblíbené bavlněné látky (třeba ze zbytku po šití šatů)
  • po zabalení krásně drží tvar
  • když je potřeba „renovace“, stačí je přežehlit na nízký stupeň mezi dvěma pečicími papíry
  • snadná údržba: stačí omýt vlažnou vodou (pozor, ne horkou!), případně s trochou jaru
Takže pokud často chystáte svačiny na cesty, do práce, do školy, nebo třeba na výlety, a rádi byste tuhle lehce ekoteroristickou vychytávku vyzkoušeli, čtěte dál. Jistě ve čtyřicetistupňových teplotách nemáte na práci nic lepšího, než mazat látku horkým voskem, proto jsem vám sepsala návod, jak na to...
Budete potřebovat látky, štětec (který budete poté moct používat už jen na nanášení vosku, takže doporučuju použít nějaký obyčejný, žádný hodobóžo), nůžky, křídu/tužku a pravítko. Co se gramáže látek týče, osvědčila se mi lehká bavlna. Lehčí materiály se různě kroutí a utíkají při nanášení vosku, takže se pokuste najít něco „tak akorát“ mezi lehoučkou pavučinkou a těžkým závěsem. 
Velikost ubrousků si zvolte sami, ideálně aby se vešly na plech vyložený pečicím papírem... já si vyráběla i pár větších kousků na balení chleba atd., ale s těmi už pak byla o něco složitější manipulace.
Ještě jedna rada z kategorie „vyzkoušeli jsme za vás“: lépe vypadají vzory a tmavší barvy. Přece jen pracujeme s přírodním produktem a v domácích podmínkách, a čistě bílé plátno vám nic nedaruje a neodpustí, každá nepřesnost v nanášení vosku se na něm projeví. Pokud nejste perfekcionista, tuto radu klidně ignorujte. 

A teď to nejdůležitější: včelí vosk. Dá se běžně objednat v e-shopech, já jsem ale měla to štěstí, že se mi do rukou dostal opravdu exkluzivní kousek, a to vosk ze včelínů umístěných na budově Národního divadla. Díky, Anche!
Vpravo na fotce vidíte, jak „sofistikovaně“ jsem ho rozpouštěla ve vodní lázni. Spíš teda parní lázni...

Když se vosk rozpustí, chopte se štětky! Vystelte si plech pečicím papírem a směle do toho. Pokuste se jakž takž rovnoměrně natřít látku a šoupněte ji na chvíli do trouby rozpálené na 90°C. Tam se vosk rozpustí a dostane se všude, kde je potřeba... pak už jen stačí plech vytáhnout, látku opatrně chytit za rohy, párkrát s ní mávnout ve vzduchu a voilá, hotovo.
Vyvinula jsem nesmírně efektivní metodu, která vám ušetří spoustu nervů a času: 
  • pro zrychlení manufaktury jsem používala plechy dva, takže zatímco se jeden roztápěl v troubě, na druhém jsem pracovala.
  • látky jsem na plech dávala vždy dvě přes sebe. Při nahřívání horního natřeného ubrousku se tak přebytečný vosk rovnou vsakoval do spodního ubrousku, který jsem poté jen dotřela, podložila dalším, a tak pořád dokola... je to srozumitelné?
Voskováním se sice zacelí roztřepené okraje a látka se nebude dál třepit a párat, ale já jsem všechny ještě obstřihla entlovacími (cikcak) nůžkami, zdálo se mi to hezčí. Zkoušku ohebnosti a pevnosti zvládly dokonale. Pořád k nim musím čichat, jak nádherně voní... a já z nich mám nesmírnou radost. 

Zkusíte je vyrobit taky? Nebo jste si už nějaké objednali?

sobota 21. července 2018

Chtěla jsem si koupit džíny. Fakt.

Takhle, hned na začátku musím něco vysvětlit, abychom si rozuměli: v mém šatníku se nachází téměř výhradně pouze šaty a sukně (myslím, že jich vlastním tak akorát, ale můj muž je jiného názoru, znáte to). Asi troje kalhoty mám, abych nekecala, ale jde o vysoce nepraktické (ale prudce šik) modely střihu „marlene“ s širokými nohavicemi.

Protože jsem maličko „přerostla“ i ty jedny jediné džíny, které jsem vlastnila, rozhodla jsem se koupit si nové, pořádné. Jedny, co mi budou sedět a třeba i slušet. Na výlety na Vespě, na kterých je prostě potřeba něco pevnějšího, než jsou legíny nebo punčocháče (představte si, co se stane tak asi stane s nohama při pádu v 70 km/h, díky nechci!).

Vydala jsem se najisto, do obchodu značky, která je podle mě sympaticky klasická, retro a zároveň podporuje upcycling a tak dále.

Moje požadavky byly jasné:
- vyšší pas
- pokud možno co nejméně streče
- barva, která mi nebude evokovat plísňáče
- bez rozervání a jiných „módních prvků“

Sdělila jsem prodavačce svoji představu, nechala si naskládat do náruče několik modelů, a zaplula jsem do kabinky. V té jsem se málem rozbrečela zoufalstvím. Existuje něco jako postava nekompatibilní s kalhotami? Pokud ano, hrdě se k ní hlásím.
Připadala jsem si naprosto příšerně, pod splácnutým plochým zadkem povlávala látka, která byla na stehnech jakoby navíc, a celkově to vypadalo, jako kdybych se chystala do kulturáku na koncert nějakého devadesátkového ryvajvlu.

Potlačila jsem slzy, řekla jsem si, že z toho skůtru prostě padat NEBUDU, a koupila si další šaty. Ale moc krásný!

Takže, milé holky, ponaučení pro dnešní den zní: pokud si v kalhotách přijdete jako jitrnice, dejte šanci milosrdné a pohodlné náruči šatů nějakého ženského střihu <3

Howgh!