úterý 18. července 2017

#zuby

"To přejde!" se stalo tichou mantrou posledních dní. Toníkovi totiž rostou zuby.

Když se mu prořezávaly ty úplně první, spodní jedničky, skoro jsme o tom ani nevěděli. Zato teď si to ale užíváme plnými doušky!

Ta radost, když se zub konečně úspěšně prořeže! Sotva jsem si trochu oddychla a zaradovala se, že se třeba v noci zase trochu vyspím, tak jsem si všimla, že se už rýsují další zoubky a chystají se ven... kolik že jich ještě bude?

Pro přiblížení situace jsem vám vyrobila velmi akurátní a výmluvnou infografiku, která shrnuje můj současný život ve třech memech.
Kámoši, co nám tohle období dost usnadňují:
Srneček Vulli je na provázku, protože už se nám někde na cestách podařilo jednoho ztratit. Toníkovi to bylo asi celkem jedno, ale já jsem to těžce nesla, tak máme druhýho... kousátka vpravo jsou z DM a jsou super, navíc v příčetných barvách a tvarech. Dřevěné kousadlo uprostřed je z obchodu Hugo chodí bos. Calgel na bolavý dásně seženete v lékárně. 

pátek 7. července 2017

Jsem pracující máma. Jak to jde?

Mám za sebou 9 měsíců urputné snahy o skloubení své práce (překlady & marketing) s péčí o miminko. Představte si to jako dva plné úvazky s přesčasy (které nikdo neproplácí) a nedefinovanou pracovní dobou.

Jak to zvládám?
Vždycky jsem měla tendenci na sebe nakládat víc, než bych měla. Ne proto, že bych snad musela, ale proto, že můžu, zvládám, udělám, dokážu, zmáknu, jasně, hrňte to na mě. Zůstat pracovně aktivní i v mateřství jsem chtěla především v rámci zachování zdravého rozumu, a šla jsem do toho experimentu s tím, že jakmile by to mělo být na úkor dítěte, vykašlu se na to. S čistým srdcem můžu říct, že na úkor dítěte to rozhodně není, jediné příkoří z toho někdy mívám já (pomyslná houpačka work/life balance je jednoznačně vytočená ve prospěch WORK, kontrolka s nápisem LIFE zlověstně bliká hladovým okem a pomalu spouští sirénu), jelikož se pohybuju v zaběhnutém koloběhu dítě > dítě spí > práce > usnu já
Jde to. Ale musím říct, že to není úplně zadarmo. Na nočním stolku se mi kupí knížky, které si chci přečíst, pracovna připomíná hřbitov kreativních projektů, pracovní stůl je odkladištěm rozdělaných věcí (ve fotoalbu jsem právě někde u podzimu 2016) a i jiných restů mám až hanba... zvládám práci, ale už tak úplně nemám čas na sebe.

Zvykla jsem si na to, že se na nic nemůžu spolehnout, a co platilo včera, už nemusí platit dnes. Když jsem byla těhotná, měla jsem určitou (naivní) představu o tom, že dítě občas spí přes den. Spí, ale v kočárku, který je nutno bez přestávky tlačit! Mimina v sobě mají gyroskop a jakmile kočárek zastaví, probudí se. Teď se třeba raduju z toho, že Toník prospává skoro celé dopoledne, ale nechci to nějak zakřiknout, ha! Tolik k neuchopitelnému time managementu.

Všichni moji klienti jsou velkoryse shovívaví a vědí, že mám miminko, a že se tedy moje hlavní pracovní nasazení odehrává po deváté hodině večerní. Díky za to!
Moc dobře si uvědomuju ten luxus, že můžu pracovat z domu, nebo prakticky odkudkoliv, kam si vezmu počítač a kde je k dispozici připojení k internetu. Spoustu věcí vyřeším taky během dne přímo přes mobil. Naštěstí, protože většinu dne trávím venku s kočárkem...

Jak to bude dál?
Dokud budu mít jistotu, že Toníčka kvůli práci neodbývám, jedu dál. Protože já tohle nasazení asi tak trochu k životu potřebuju... a víte co? Ono to vůbec nemusí být tak zlý, jak se může zdát :)

úterý 4. července 2017

Léto... poprvé.

Začíná Toníkovo úplně první léto. Čeká nás spousta výletů, cest, zážitků a destinací a já doufám, že všechno zvládneme na jedničku. Včetně letu letadlem, který si s ním dám sólo, jako správný fajnšmekr...
Zatím je to zdatný a přizpůsobivý cestovatel, tak mu to snad vydrží i nadále! Jednou bude určitě koukat, až mu budeme ukazovat alba s fotkami cest, které s námi podnikl, když byl ještě tááákhle malinkej.

Už zjistil, že nejkrásnější pohled na svět je z tatínkova hřbetu.
...a já se opět ujistila v tom, že nejkrásnější kytičky jsou ty, které si naškubete a naaranžujete na procházce mezi poli... mimochodem, to nebe sice vypadá jako solidní mordor, ale zase tak hrozivé to nakonec nebylo :)

Follow my blog with Bloglovin