úterý 7. srpna 2018

Jak si doma vyrobit voskované ubrousky?

Přiznám se, že dokud se o nich nezmínila moje drahá Maruška, vůbec jsem netušila, že něco takového existuje. Přitom mají voskované ubrousky všechny předpoklady k tomu, abych se o ně měla zajímat :)
Pokud jste voskovými ubrousky dosud nepolíbení, stejně jako jsem ještě před nedávnem byla já, pokusím se vám jejich princip vysvětlit. Prostě si představte plátýnko napuštěné voskem. Takhle je to jednoduché!

  • nahradí potravinovou fólii
  • nepropustí vlhkost
  • dají se opakovaně používat
  • krásně voní včelím voskem
  • můžete si je vyrobit z oblíbené bavlněné látky (třeba ze zbytku po šití šatů)
  • po zabalení krásně drží tvar
  • když je potřeba „renovace“, stačí je přežehlit na nízký stupeň mezi dvěma pečicími papíry
  • snadná údržba: stačí omýt vlažnou vodou (pozor, ne horkou!), případně s trochou jaru
Takže pokud často chystáte svačiny na cesty, do práce, do školy, nebo třeba na výlety, a rádi byste tuhle lehce ekoteroristickou vychytávku vyzkoušeli, čtěte dál. Jistě ve čtyřicetistupňových teplotách nemáte na práci nic lepšího, než mazat látku horkým voskem, proto jsem vám sepsala návod, jak na to...
Budete potřebovat látky, štětec (který budete poté moct používat už jen na nanášení vosku, takže doporučuju použít nějaký obyčejný, žádný hodobóžo), nůžky, křídu/tužku a pravítko. Co se gramáže látek týče, osvědčila se mi lehká bavlna. Lehčí materiály se různě kroutí a utíkají při nanášení vosku, takže se pokuste najít něco „tak akorát“ mezi lehoučkou pavučinkou a těžkým závěsem. 
Velikost ubrousků si zvolte sami, ideálně aby se vešly na plech vyložený pečicím papírem... já si vyráběla i pár větších kousků na balení chleba atd., ale s těmi už pak byla o něco složitější manipulace.
Ještě jedna rada z kategorie „vyzkoušeli jsme za vás“: lépe vypadají vzory a tmavší barvy. Přece jen pracujeme s přírodním produktem a v domácích podmínkách, a čistě bílé plátno vám nic nedaruje a neodpustí, každá nepřesnost v nanášení vosku se na něm projeví. Pokud nejste perfekcionista, tuto radu klidně ignorujte. 

A teď to nejdůležitější: včelí vosk. Dá se běžně objednat v e-shopech, já jsem ale měla to štěstí, že se mi do rukou dostal opravdu exkluzivní kousek, a to vosk ze včelínů umístěných na budově Národního divadla. Díky, Anche!
Vpravo na fotce vidíte, jak „sofistikovaně“ jsem ho rozpouštěla ve vodní lázni. Spíš teda parní lázni...

Když se vosk rozpustí, chopte se štětky! Vystelte si plech pečicím papírem a směle do toho. Pokuste se jakž takž rovnoměrně natřít látku a šoupněte ji na chvíli do trouby rozpálené na 90°C. Tam se vosk rozpustí a dostane se všude, kde je potřeba... pak už jen stačí plech vytáhnout, látku opatrně chytit za rohy, párkrát s ní mávnout ve vzduchu a voilá, hotovo.
Vyvinula jsem nesmírně efektivní metodu, která vám ušetří spoustu nervů a času: 
  • pro zrychlení manufaktury jsem používala plechy dva, takže zatímco se jeden roztápěl v troubě, na druhém jsem pracovala.
  • látky jsem na plech dávala vždy dvě přes sebe. Při nahřívání horního natřeného ubrousku se tak přebytečný vosk rovnou vsakoval do spodního ubrousku, který jsem poté jen dotřela, podložila dalším, a tak pořád dokola... je to srozumitelné?
Voskováním se sice zacelí roztřepené okraje a látka se nebude dál třepit a párat, ale já jsem všechny ještě obstřihla entlovacími (cikcak) nůžkami, zdálo se mi to hezčí. Zkoušku ohebnosti a pevnosti zvládly dokonale. Pořád k nim musím čichat, jak nádherně voní... a já z nich mám nesmírnou radost. 

Zkusíte je vyrobit taky? Nebo jste si už nějaké objednali?

2 komentáře:

  1. Díky za inspiraci! Jdem do toho, hledáme doma pěkné zbytky látek.

    OdpovědětVymazat

Povídej!