středa 18. října 2017

To je aspoň podzimní hygge!

Podzim by měl být obdobím zcela jasně určeným pro zpomalení, vaření dýňových polévek, zahrabání se do hromady barevného listí, pálení voňavých svíček, sbírání kaštanů (to asi až příští rok, Toník si je s oblibou strká do pusy a nevěřím, že by po případném požití zvládly přirozeně projít ven) a slavnostní objednání prvního pumpkin spice latte sezóny. Měl by... u nás je to ale letos trochu jinak.

Milé single matky, smekám před vámi. Stala se ze mě na několik týdnů něco jako slaměná vdova, snažím se, seč můžu, ale nějak se mi nedaří všechno zmenedžovat k úplné spokojenosti.
Jak se prosím pěkně bez partnera/babičky/pomocného páru rukou obstarává domácnost s kojencem v patách? V momentě, kdy začnu něco uklízet, malé ručičky bleskurychle zase věci rozhazují, vytahují, rozkládají... to tedy za předpokladu, že je jejich majitel v dobrém rozpoložení a vůbec mi dovolí ho pustit z náruče a vzdálit se na víc než 50 cm (to není standard, tímto zdravím zákeřné kombo rýmičky, rostoucích zubů & lehké separační úzkosti). Luxování je vyloučeno, protože vysavač je nebezpečná příšera, které se malý princ bojí. Skládání nádobí do/z myčky také není dobrý nápad, jelikož klouček do myčky tuze rád leze a strašně rád pomáhá vytahovat, nejraději špinavé, nádobí :)

Takže tak nějak. Nejoblíbenější zábavou je teď rozhazování plastových brček na pití a kramaření všeho, co se dostane do miminčího dosahu, tak si představte, jak to tady každý večer vypadá... snažím se přežít to s imaginárními klapkami na očích, proti splínu bojuju dlouhými procházkami a kávičkami s kamarádkami a raduju se třeba z toho, že plyšový mravenečník, kterého s sebou vozíme v kočárku, má na sobě zrcátko, ve kterém si mazaně můžu zkontrolovat, jestli nemám rtěnku na zubech.

Highlightem každého večera se stalo koupání, kdy s největší radostí připravím koupel pro dva (nejlíp s nějakou přírodní voňavou přísadou nebo bublinkami), ohřeju si v mikrovlnce čaj, který jsem si uvařila někdy ráno, zapálím svíčky, usadím nás do vany a nechám to malý zvíře, aby kolem mě dělalo cákycák a bacalo mě děrovanou velrybou po hlavě se zvoláním "tááááák". I takhle může vypadat blaho, přátelé!
P. S.
Vidím světlo na konci tunelu. Paní na uklízení přijde zítra...

2 komentáře:

Povídej!