Hodně štěstí, zdraví... poprvé

Je to vůbec možné? Toník před týdnem oslavil svoje první narozeniny... Kam ten čas tak rychle ulítl? Jak a hlavně KDY se z toho malýho (ok, ne zase tak malýho) bezbrannýho miminka najednou vyklubal takovej velkej kluk?
Vždyť ještě před chvílí ležel v košíku a mohl se mi pohodlně schoulit na hrudník. Pak taky pásl koníčky a srandovně se vztekal, když se mu podařilo překulit na břicho a nemohl zpátky. A teď? Ke kousání (maminky) používá sedm zubů, řeči rozumí víc, než by člověk čekal, skoro chodí a umí posílat vzdušné pusinky, což je asi můj nejoblíbenější skill... //konec mateřského rozplývání se

Na poslední chvíli jsem se rozhodla uspořádat menší oslavu pro moje spolumatky a Toníkovy miminčí kamarády. Přiznám se, že párty byla zčásti také malou soukromou oslavou toho, že jsem ten rok přežila ve zdraví (našla jsem si jen asi 3 nové šediny, to je, myslím, docela v pohodě!). Strategicky jsem ji uspořádala mimo domov, karlínská kavárna Králík v rádiu disponuje jak prostornou hernou, tak možností zamluvení salónku, objednání baby-friendly dortu a tak dále... doporučuju! Bylo to moc fajn.

Jasně, já vím, že z toho nemá rozum, ale jednou mu o tom nad fotkama budu barvitě vyprávět :)