Úterý is the new pondělí.

Když se daří, tak se daří. Pro dnešní den v českém slovníku chybí adekvátní výraz. Třeba takový clusterfuck by ho vystihl naprosto přesně...

Dnešek mi prostě evidentně natvrdo vyhlásil válku!

Jak to tedy bylo?

6:10 - Toník se rozhodl, že je čas vstávat
6:11 - 7:55 - marně se snažím přesvědčit ho, že spánek je fajn věc a že by ještě mohl chvíli spinkat
7:55 - píše mi dopravce, že mi bude mezi 13 a 15 doručovat zásilku. Následuje lehce komická výměna SMS, ve které se mu snažím vysvětlit, ať prosím přijede po 14. hodině, že dřív nebudu doma.
8:05 - vzdávám snahu o uspání Toníčka a jdeme se nasnídat
8:07 - při přípravě ledovýho matcha latte mi matcha prášek z pytlíčku s roztomilým "poof" zaneřádí pyžamo. *pozn. vyzkoušeli jsme za vás: nejde to vyprat tak snadno, jak by se zdálo...

Máme před sebou plavání, což znamená, že je opravdu nutné, aby se Tóňa dopoledne ještě trochu prospal. Jinak hrozí, že bude unavenej (=protivnej) a z plavání nic nebude, mamince akorát tak potečou nervy.

9:30 - hurá, spí!!!
9:39 - telefonát. Naprosto nedůležitý. Já trubka jsem si neprozíravě zapomněla vypnout vyzvánění. Vzbudil ho.
9:43 - 10:50 - animátorské pásmo v marné snaze uložit chlapečka ke spánku
10:55 - všímám si, že se budulínek něčím drápnul do pusy (nebo se kousnul, to víte, dva nový zuby, na to si člověk musí zvyknout) a jeho postýlka nyní lehce připomíná boxerský ring po zápase. Převlíkám prostěradlo i dítě.
11:32 - chystám nás oba k odchodu. Už mám na sobě nosítko, vybírám ještě kočičí záchod, a podaří se mi katapultovat jeden vypečený exponát přímo do nosítka. Naštěstí není čerstvý.
11:45 - dočistila jsem nosítko a vyrážíme.
12:15 - Toník usíná v nosítku.
12:20 - při převlékání do "plavací plíny" mě kompletně počůrá
12:30 - 13:00 - navzdory pochybnostem a obavám plave jako pán, dokonce se bez protestů potápí
13:09 - v sauně spokojeně sedí mezi dvěma staršíma holkama (tipuju jim tak 10 měsíců), zvesela na ně povejskává a natahuje po nich ručičky, balič jeden!
13:28 - odcházíme. Na mobilu mám 2 nepřijaté hovory. Volám zpátky, ale típou mi to. Thank you for nothing, milá přepravní společnosti!
14:10 - doma obědvám strašlivou babicovinu "z darů naší lednice" a je mi to jedno.
14:11 - 15:20 - naivně čekám na kurýra (hahaha, já vím), který navíc nebere telefon, přes který bych si s ním mile ráda popovídala na téma organizace času a trochu si tak ulevila :))
15:59 - přichází muž, nese mi sladké pečivo, vaří mi kafe
16:24 - kopu se do palce u nohy o dětskou bezpečnostní ohrádku
16:27 - přestávám nadávat

*... milosrdný výpadek paměti*

18:44 - Tóňa spinká!!!
20:59 - hmmm, zapomněla jsem vypustit vanu po koupání... *odchod ze scény*