sobota 27. května 2017

Kultůra, cestování a společenský život s miminkem.

"Vždyť z toho nic nemá".

Přesně s tímto názorem jsem se nedávno setkala v nějakém článku o tom, zda s sebou "má cenu" brát miminka na kulturní akce, výlety, nebo třeba do kaváren. Od té doby mi to leží v hlavě a musím pořád přemýšlet o tom, jak rozdílně lze tuto problematiku vnímat.

Samozřejmě nepočítám s tím, že když budu dítě vystavovat umění, bude z něj za pár let automaticky nějaký umělecký arbitr, schopný vyjmenovat díla klasických mistrů. Podle mě jde spíš o to, naučit ho, že je normální, chodit s rodiči mezi lidi, ukázat mu, jak to chodí v kavárně, v galerii, ve vlaku... to je podle mě dost důležitý základ do života.
Vždycky jsem si malovala, jak nebudu svůj život podřizovat dítěti, že se ho naopak budu snažit organicky zařadit do běhu svých zájmů a aktivit. Zatím se mi to tak nějak daří, ale uvědomuju si, že se to může dost dramaticky (z)měnit v závislosti na věku... ale na všechno se dá většinou nějak připravit, ne? Už teď s sebou v tašce všude tahám různé hračky, dudlíky a rýžové křupky jako zábavu pro případ nouze :)

Třeba Janina mi dlouhodobě dodává pocit a naději, že to JDE. Je možné s dětmi aktivně žít a nemuset se do jejich pátých narozenin zavírat doma, případně se pohybovat pouze na trase hřiště - domov. Jasně: za předpokladu, že budeme respektovat potřeby dítěte a nebudeme obtěžovat ostatní návštěvníky. To je třeba si vždy uvědomit a tesat do kamene.
Za každých okolností jsem připravena v případě potřeby vyklidit pole a nic nelámat přes koleno. Zatím jsme snad odnikud utíkat nemuseli... Toník s námi v průběhu necelých 8 měsíců svého života navštívil snad 5 výstav, procestoval 5 států a vrcholem (punku) byla návštěva divadelního představení (tedy dopoledního, ale stejně! Dali jsme půlku, pak už se mu chtělo spát). Doufám, že nám to vydrží...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Povídej!