Jaro v Toskánsku II.

Měli jsme v hlavě pár míst, co jsme si v ideálním případě chtěli prohlédnout (s tím, že stihneme, co se dá, a nebudeme to lámat přes koleno), a myslím, že se nám povedlo navštívit je skoro všechny.

Kouzlo mělo i městečko Incisa Valdarno, naše nejbližší civilizace s obchodem a restauracemi (asi 7 km od "naší" biofarmy). Noční život tam asi stál za to:

Do Florencie jsme se vydali vlakem, abychom se vyhnuli hledání parkovacího místa, a dobře jsme udělali - cesta navíc trvala asi 40 minut a mohli jsme se během ní bezpečně kochat toskánskými panoramaty, že jo...

V jedné z krásných květinových zahrad jsme si udělali malou siestu a já jsem si znovu uvědomila, jak strašně se těším na jaro, až budu moct Toníka položit na deku v parku, bez milionu svetříků a čepiček a fusaků a ponožtiček, co se neustále ztrácejí, protože se je teď naučil bleskurychle sundávat.

Vůbec nechápu, jak jsme se na tuhle vyhlídku vydrápali s těžkým kočárkem, ale stálo to za to :)

Jedním z jasných cílu byla taky Pontedera, kde se dodnes vyrábí Vespy... vzhledem k tomu, že tyhle krásný stroje oba milujeme a hrály taky velkou roli v našem seznámení, nemohli jsme si místní Vespí muzeum nechat ujít :) Aby Toník věděl, za co může vděčit tomu, že je na světě. V muzejním gift shopu jsme si nemohli koupit nic na památku, jelikož už veškeré tretky s motivem Vespy vlastníme a vlastně bychom si s klidem mohli otevřít muzeum vlastní. Oh, well...

Z Pontedery jsme to vzali zase vlakem, tentokrát do Pisy. Je možné navštívit Pisu a nevyfotit se takhle s věží? Myslím, že ne. Největší zábavou stejně bylo pozorovat desítky lidí, jak dělají to samé, každý z jiného úhlu :)

Podívali jsme se taky do Sieny, která nám učarovala, i když se nám podařilo se v ní trochu zamotat a ztratit...

(pokračování příště)