pátek 17. února 2017

Kdo chce mléko pít, prso si vždycky najde.

Posledních pár nocí opravdu stálo za to. Mladý pán sice každý večer přibližně ve stejnou dobu usíná ve své postýlce, ale v průběhu noci se většinou přesouvá do naší postele, ani ne tak v rámci kontaktního rodičovství, ale spíš kvůli absenci svalové hmoty na mých pažích. Přece jen, zkuste si zvedat v polospánku několikrát za noc vzpouzejících se 8 kg živé váhy... takhle si ho položím vedle sebe, nechám ho rovnou "u čepu" a oba během chvilky usneme. Takže vlastně win-win.

Postupem času jsem se naučila poznávat, co který pláč a nářek znamená a jak ho vyřešit, ale někdy je opravdu každá rada drahá. Zoubky? Bříško? Přetažení? Všeobecný nelad? Občas na chvíli pomůže chování v náručí nebo nošení v nosítku, někdy ani to ne... udrncání v kočárku zatím zafungovalo vždycky a já si při takové procházce taky pokaždé vyčistím hlavu. Uff!

Když je nejhůř, opakuju si, že to přejde // že je to normální // že to do patnácti let tak mít nebude.

Pořád ale jednoznačně převažují chvíle, kdy je to veselý a nejzlatější chlapeček, který se hystericky chechtá (a následně nekontrolovaně rozškytá), když s ním máma nebo táta dělají blbosti, hrajou si na letadlo nebo na něj dělají ksichty.
Už vnímá hračky (samozřejmě si všechno cpe do pusy), všechno pozorně zkoumá a raduje se z věcí, co vydávají zvuky. Tohle je svatá trojice nejoblíbenějších hraček (soudě dle Instagramu a mamablogů mám pocit, že všechny patří k povinné výbavě miminek narozených v posledních měsících):


Ten palcát nalevo by měli na žižkovské radnici dávat miminkám jako dárek při vítání občánků! S vypáleným logem městské části na rukojeti, samozřejmě.

P.S.
Janina to popsala dokonale. Spokojeně si mnu ruce a jsem moc ráda, že v mé sociální bublině v posledních měsících došlo k takovému babyboomu a já s kočárkem nemusím jezdit sama, chichi. Taky mě nesmírně těší, že stát se matkou nemusí nutně znamenat totální společenský odpis a několikaleté uvěznění mezi čtyřmi stěnami a haldami plín a dudlíků.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Povídej!