Posledních pár nocí opravdu stálo za to. Mladý pán sice každý večer přibližně ve stejnou dobu usíná ve své postýlce, ale v průběhu noci se většinou přesouvá do naší postele, ani ne tak v rámci kontaktního rodičovství, ale spíš kvůli absenci svalové hmoty na mých pažích. Přece jen, zkuste si zvedat v polospánku několikrát za noc vzpouzejících se 8 kg živé váhy... takhle si ho položím vedle sebe, nechám ho rovnou "u čepu" a oba během chvilky usneme. Takže vlastně win-win.
Postupem času jsem se naučila poznávat, co který pláč a nářek znamená a jak ho vyřešit, ale někdy je opravdu každá rada drahá. Zoubky? Bříško? Přetažení? Všeobecný nelad? Občas na chvíli pomůže chování v náručí nebo nošení v nosítku, někdy ani to ne... udrncání v kočárku zatím zafungovalo vždycky a já si při takové procházce taky pokaždé vyčistím hlavu. Uff!
Když je nejhůř, opakuju si, že to přejde // že je to normální // že to do patnácti let tak mít nebude.
Pořád ale jednoznačně převažují chvíle, kdy je to veselý a nejzlatější chlapeček, který se hystericky chechtá (a následně nekontrolovaně rozškytá), když s ním máma nebo táta dělají blbosti, hrajou si na letadlo nebo na něj dělají ksichty.
Už vnímá hračky (samozřejmě si všechno cpe do pusy), všechno pozorně zkoumá a raduje se z věcí, co vydávají zvuky. Tohle je svatá trojice nejoblíbenějších hraček (soudě dle Instagramu a mamablogů mám pocit, že všechny patří k povinné výbavě miminek narozených v posledních měsících):
Ten palcát nalevo by měli na žižkovské radnici dávat miminkám jako dárek při vítání občánků! S vypáleným logem městské části na rukojeti, samozřejmě.
P.S.
Janina to popsala dokonale. Spokojeně si mnu ruce a jsem moc ráda, že v mé sociální bublině v posledních měsících došlo k takovému babyboomu a já s kočárkem nemusím jezdit sama, chichi. Taky mě nesmírně těší, že stát se matkou nemusí nutně znamenat totální společenský odpis a několikaleté uvěznění mezi čtyřmi stěnami a haldami plín a dudlíků.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Povídej!