Stop! Střih. Takhle ne. Tohle není rýl lajf.
Realita je taková, že sedím na gauči, popíjím mírně zvětralé prosecco, které jsem nechala otevřené v lednici, když jsem před 4 dny odjížděla, a při každém šustnutí v chůvičce sebou cuknu a doufám, že se chlapeček jen otočil v postýlce a nehodlá se nečekaně probudit. Ráda bych si totiž ještě dala sprchu a pokusila tak ze sebe mimo „cestovní špíny“ smýt taky zbytky dne, který se radši pokusím zapomenout.
Všude okolo se válí hračky, oblečení a random kuchyňské potřeby, a víte co? Rozhodla jsem se, že mi to dnes večer výjimečně bude jedno. Mám za sebou cestu přes půl republiky vlakem ve společnosti batolátka a 30 kg krosny. Bylo by to bejvalo snesitelnější, kdyby se dnes nenakumulovala taková spousta velmi blízkých setkání speciálního mateřského druhu. Znáte to taky?
Nevychovaní spratci nebo obtížní sígři, co šikanují všechny kolem, a jejich rodiče jsou neviditelní (zpravidla schovaní za displejem telefonu nebo rozečteným časopisem) až do chvíle, kdy vám dojde trpělivost a vmísíte se do konfliktu. Vyskytují se v hojném počtu všude tam, kam si děti hodí hrát, jejich rajónem jsou zejména dětské herny a hřiště.
Nechci být takzvaná "helikoptérová matka", jak se anglicky říká, to fakt ne. Myslím si, že nejsem, aspoň teda doufám. Snažím se pomáhat, když je potřeba, třetím okem jistit a monitorovat za všech okolností, ale zbytečně nezasahovat. Ale v momentě, kdy Tonína třikrát starší dítě začne bezdůvodně ubližovat, rvát mu věci z ruky nebo ho dokonce třískat, zatmí se mi před očima a jsem schopná utnout to tak, že se možná inkriminovaný šikanér na základě tohoto zážitku vrátí k plenkám. Následně se klidně pohádám s jeho do té doby nezvěstnou matkou, která se zničehonic objeví jako pan Tau. Ale jak já to nenávidím... proč si rodiče nehlídají vlastní děti? Do zlatého fondu řadím a jako jeden případ za všechny uvádím situaci, kdy nám matka asi čtyřletého kluka doslova řekla „dávejte si na svého syna pozor, ten náš ho bude chtít shazovat ze skluzavky“. Eh?
![]() |
Malá máma ví. |
Dnes toho prostě na jednu slaměnou vdovu bylo moc. Potřebovala jsem se z toho všeho asi vypsat. Příště veseleji, slibuju!
Tvé spolumatky Ti rozumí! Drž se, myslím na Tebe.
OdpovědětVymazatMozna to bude znít blbe, ale maloco potesi tak jako vědomi, ze v tom clovek neni sam <3
VymazatNáš chlapeček má spešl kňourací tón, ze kterého mi cuká v oku někde u třetí slabiky. Tenhle tón má rezervovaný jenom pro maminku a tatínka. Jak já ti rozumím!
OdpovědětVymazat