středa 14. února 2018

Vlněné sako s hedvábnou podšívkou (v mini verzi).

Šití šatiček, které by ladily s těmi mými, si s Toníčkem moc neužiju, to ale neznamená, že bude mých šicích experimentů uchráněn :)

Po ušití jednoho zimního kabátu mi doma zbyl kus festovní měkkoučké vlněné látky, který byl dost velký na to, aby se z něj ještě dalo spíchnout něco pro malého lorda. Přikoupila jsem za pár korun zbytkový kus hedvábí a rozhodla se zjistit, jestli takovýhle masterpiece ještě vůbec zvládnu... procvičila jsem si při tom spoustu dovedností, od šití podšívky a ručních knoflíkových dírek až po všívání límce s fazonou a šití patkových kapes.
Myslím, že to nedopadlo nejhůř, i když dobře vím, že třeba za ty křivé průhmaty kapes by mi mistrová na učňáku dala takovej lepanec, že bych se zastavila až o žehlicí prkno (tak nějak si to představuju, chodila jsem na gympl). 
Teď ještě, aby do něj Toník dorostl... vidím to tak na podzim 2018! Možná jaro. Na šneky, kamínky a kaštany jsou ty hedvábné kapsičky úplně ideální.

P. S.
Nejvtipnější je, že jinak nezvládnu ušít ani ty nejjednodušší tepláky z žerzeje. Fakticky! Co tepláky, ani šátek kolem krku...

3 komentáře:

Povídej!