A je to doma, přátelé! Teda vlastně už to není doma, už je to u klienta. Na konci listopadu jsem v jednom ze svých "superwoman" záchvatů kývla na nesmyslně objemný překlad s docela příčetným deadlinem (pro někoho, kdo pracuje normálně přes den). Poslední 3 týdny jsem tedy místo popíjení svařáku a hňácání cukroví trávila romantické večery s překladatelským programem. Okay, kecám, svařák a cukroví jsem stíhala taky. Ženy jsou totiž mistryněmi multitaskingu, to je přece známá věc.
Před pár minutami se ale všechna políčka s překládanými soubory rozsvítila nádherným blankytným odstínem s nápisem "100%". Hurá!
Co teď? Mám si nejdřív nalakovat nehty, nebo nalít oslavnou sklenici vína?
Uznávám, že je pro mě občas těžké najít rovnováhu mezi prací a životem (ano, tím myslím work/life balance). Můj problém je ten, že mám pokaždé pocit, že "to zvládnu", a chci si to sama sobě dokázat. Ne proto, že bych musela, ale proto, že můžu. Většinou je to pak samozřejmě na úkor mě samotné, protože při mém objemu povinností, přátel, kreativních projektů a zájmů je každá minuta drahá i v běžném režimu.
P. S.
Včera mi psali z agentury. Že prý by mě rádi pro jeden obří projekt, který začíná za 2 týdny...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Povídej!