LiškAdvent 1: Rukavicové blues

S ochlazením a příchodem perníčkových latté přišel i jeden další sezónní fenomén: na "rukojetích" kočárku už nevozím ponožky, teď je vystřídaly rukavice. Toník po mně totiž pravděpodobně zdědil zálibu ve vyhazování věcí z kočárku (moje hody dudlíkem jsou legendární a když přijde řeč na moje rané dětství, rodina je nikdy neopomene zmínit). Taky nemá rád ponožky. A čepice. A rukavice. Už chápete?

V teplých měsících to zase taková prekérka nebyla (i když jsem pokaždé zaregistrovala hodně soucitných pohledů na nebohé dítko bez ponožek), postupem času jsem vytříbila svůj postřeh a ve většině případů se mi podařilo chytit ponožky téměř ještě za letu. Pak jsem je demonstrativně natáhla na rukojeti golfek a s omluvným úsměvem jsem je ukazovala kolemjdoucím, kteří se už už nadechovali, aby mě mohli upozornit na to, že jsme "ztratili" ponožky.

Zimní edice už taková sranda není. CO MÁM SAKRA DĚLAT, ABY MU NEUMRZLY RUCE? Ponožky má schované ve fusaku, čili ho nezajímají, pokrývku hlavy jsem vyřešila nadmíru elegantně kuklou (dvojitá výhra, zakryje mu i krk!), ale co ty ruce? Nechápe princip toho, že by je měl aspoň mít schované v ovečkovém fusaku (který mu strašně závidím), rychlost stažení rukavic se aktuálně ustálila na 2 s. Existuje na to nějaký tríček, o kterém nevím?

Jak vidíte, upletla jsem si na sebe bič. LiškAdvent čili jeden příspěvek denně, až do Vánoc. No, jsem na sebe zvědavá :)