Za včerejší večer se mi podařil opravdu husarský kousek: podařilo se mi ušít Toníkovi na léto kalhoty s laclem! Neuvěřitelné. Kdyby se do toho někdo chtěl pouštět, nebudu vás odrazovat: střih je z Burdy a zvládnou ho i začínající švadlenky.
Všimli jste si? Zase je to tu... záplava štítků, oblečení naruby, zvednutých palců a hashtagů #fashionrevolution a #whomademyclothes napříč všemi sociálními sítěmi a blogy. Jistě je šlechetné na tuto problematiku upozorňovat, to ano, ale hashtagem svět nespasíš.
V posledních letech se u mě v tomto ohledu hodně změnilo. V řetězcích moc nového oblečení nenakupuju, zejména proto, že kvalita a provedení ve většině případů neodpovídá ceně (jakmile se naučíte šít, začnete si víc všímat složení materiálu, obracet konfekci naruby a koukat na technické provedení šití). Jednosezónním trendům se vyhýbám úplně, nekoupím si levné tričko, kterému se po prvním vyprání boční švy přesunou někam na břicho, radši zainvestuju a pořídím si kvalitnější, o kterém vím, že vydrží roky. Snažím se podporovat české výrobce a design, vybírám si kvalitní materiály a když mám čas a chuť, na vinted.cz řádím jako černá ruka. Taky nakupuju látky a spoustu věcí si šiju sama... Miluju upcycling a spoustu dlouho nenošených kousků už jsem opět dostala na výsluní přidáním ruční výšivky, nějakého zdobného prvku nebo prošívání. Tóňovu garderobu řeším převážně v online sekáčích, kde se dají sehnat krásné a téměř nenošené značkové kousky doslova za hubičku.
Až podobně začnou smýšlet i všichni ostatní, pak teprve bude moct být řeč o nějaké revoluci... tahle hashtagová je totiž nějaká moc sametová.
Suprové kalhoty! Já mám naukládáno hodně inspirace na pinterestu, ale zatím nějak pokulhává realizace.
OdpovědětVymazat