Nad čekávání výborně... sepsala jsem pár lifehacků, které nám pobyt s 3měsíčním miminkem neskutečně usnadnily. Opět předesílám, že jsem si plně vědoma toho, že pro zkušené mámy to možná jsou samozřejmosti, ale pro mě nedocenitelné poznatky, které bych třeba ráda předala jiným tápajícím prvomatkám.
O cestování s miminkem jsem už psala, mladý pán opět nezklamal a tvrdě prospal celou dvouhodinovou cestu (probudilo ho až, když s ním maminka hodila strašlivou držku přímo před hotelem - naštěstí byl v autosedačce...), za což zasluhuje minimálně platinového bludišťáka.
A pak se dostavily drobné challenge všedního dne:
Jak zvládnout společná jídla v hotelové restauraci?
Osvědčilo se nám vozit Toníka s sebou v autosedačce na kočárkovém podvozku: měl pak pocit, že je součástí společnosti a "sedí" s námi u stolu, koukal kolem a spokojeně se usmíval. Korbička by určitě neprošla, ležení v zatemněné boudě ho už moc neba, potřebuje vidět a komunikovat s okolím... v sedačce nás nechal klidně najíst, pokud zrovna výjimečně neměl svůj den, nechal se relativně snadno uhoupat a ududlíkovat.
Často jsme taky jedli v jiných stravovnách: tam se zase osvědčilo přibalit na cestu do batohu deku a pokaždé se personálu slušně zeptat, jestli jim nebude vadit, když na stůl dáme deku a na tu položíme miminko. Přece jen, po dlouhém nošení v nosítku bylo fajn, když si klouček mohl trochu protáhnout a prokopat nohy (proto vlastně ani nebylo možné držet ho moc dlouho v náručí). Nikdy se nám nestalo, že by nám to obsuha zakázala.
A co spaní v "cizí" postýlce?
S tím naštěstí nemá problém, kamkoliv jsme jeli, tam se zatím vyspal úplně bez problémů. Doporučuju zachovat "předspací" rituály tak, jak je zná z domova, ideálně v podobný čas. Skvělá věc na spaní mimo domov je zapínací spacák pro miminka, ze kterého se nevykopou, ať dělají, co dělají.
Jak se po horách s miminkem pohybovat?
Na kočárek zapomeňte. Pár jsme jich potkali, ale rodiče, kteří je tlačili, vypadali naprosto zoufale a ztraceně. Já jsem každý den blahořečila ergonomické nosítko Ergobaby, které u nás nově vystřídalo šátek. Hravě jsem s jeho pomocí zvládala dlouhé výlety v jakémkoliv počasí. I na průchod sněhovou bouří došlo! Měla jsem jistotu, že je Toníček v teple a že mu nic nechybí, pořád jsem na něj dobře viděla a vzhledem k tomu, že se naučil v nosítku okamžitě usínat, se tak vždycky hezky vyspal na čerstvém vzduchu. Nemrznul mu obličej (nezapomeňte ale vždy natřít mastným krémem!), protože jsem na něj dýchala teplý vzduch a prostě... tahle věc je pro mě na vrcholu žebříčku nejužitečnějších věcí pro miminko. Asi tomu ještě věnuju samostatný článek, abych to nadšení dostatečně vyventilovala :)
Jednou jsme se na výlet vydali s důmyslným vozítkem složeným ze sáněk, na které jsme pomocí gumicuků připevnili kočárkovou korbičku. Na menších kopcích se ze mě stávala musherka...
Jakkoliv se mohlo zdát pohodlné, Pantonín naše nadšení nesdílel, řval jako tur, dokud neusnul, a mám pocit, že se mu tam celkově moc nelíbilo. Holt klouzání není drncání! Na zpáteční cestě už se zase nesl v nosítku.
Krásně jsme společně ten týden na horách zvládli, těším se na další dobrodružství!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Povídej!