...to by mohlo být heslo posledních dní. Aby taky ne, když jsem se rozhodla nezůstat jako hospodyňka na rodičovské dovolené, ale hned po šestinedělí se rychle vrátit do pracovního procesu (s tím, že samozřejmě pracuju z domu).
Zatím to vypadá slibně a splavně, snažím se zavést nějaké zvyky a rituály, aby věci fungovaly, tak jak mají, a já k tomu měla čas zorganizovat si práci. Když potřebuju mít chvíli na práci opravdu klid, vyšlu ty svoje kluky ven - ten menší se rád prospí na čerstvém vzduchu, a ten velký ho pyšně tlačí v kočárku. A já zatím vytvořím nějaký ty hodnoty.
Občas tedy moje pracovní telefonáty vypadají zhruba takto: "Jo, to co slyšíš, je Toníček... jasně, pošlu ti to do hodinky, na těch souborech pracuju... Rozino, ty čúzo!! Jedeš z tý linky! Promiň, ta kočka se zase zbláznila... počkej, přinesu čistou plínu, on si zase ublinkl... ano, četla jsem, udělala bych to radši trochu jinak, na předvánoční akce dáme trochu větší budget... proč pliveš ten dudlík, když se pak vztekáš, že ho chceš?... zavolám tam a zjistím to ... miláčku, ohřeješ mi prosím ten čaj, co jsem si ráno uvařila?". Ale všichni kolegové a klienti vědí, že máme doma malinkatýho několikatýdenního tvora (o velikosti tříměsíčního miminka), co si ještě nenechá nic moc vysvětlit a vyjednávat s ním taky nejde, a jsou shovívaví a velkoryse trpěliví.
Ale: to půjde! Naučila jsem se využívat každou volnou chviličku. A do toho se snažím udržovat domácnost v přijatelném stavu, věnovat se jednorukému vaření, chystat si těsto na cukroví a každý den strávit s Toníkem aspoň hodinu na čerstvém vzduchu. Letošní adventní věnec vznikal v průběhu jednoho celého dne, během kterého mi kočka stihla rozmetat šišky po celém bytě. Ale máme ho, hurá!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Povídej!