LiškAdvent 10: Velkej kluk

Každý den na něj koukám s nefalšovaným obdivem a fascinací. Aby ne, když jsem jeho maminka... najednou si ale pomalu začínám uvědomovat, jak se do puntíku naplnilo klišé, kterému jsem se pokaždé jen smála.

"To tak strašně uteče". 

Víte co? Je to tak. Pořád mám v živé paměti to maličkatý bezbranný miminko s moudrým pohledem, voňavou ochmýřenou hlavičkou a bezzubým úsměvem. Přitom už je to všechno tak dávno, zdá se mi...
Doma mi běhá chlapeček, žvatlá si svým vlastním jazykem a když mu řeknu "dej mi pusinku", vlepí mi tu nejkrásnější (pravda, někdy lehce oslintanou) pusu na světě. K snídani s gustem zbodne jogurt, banán a dva krajíce chleba. Kočičce říká "uaua", pozor, nezaměňovat s "uafuaf", to je pejsek.

Můj velkej kluk. Můj syn. Moje láska.

Občas zlehka roztaje i cynická bestie mého kalibru...

Příště zase po liškovsku, jo? :)